Co je zánět vedlejších nosních dutin a chronická rýma? (1-3)

Rýma je zánět sliznice v nosní dutině. Zánět dutin je zánět jedné nebo více vedlejších nosních dutin. Dutiny jsou prázdné vzduchové kapsy v kosti, pokryté identickou sliznicí jako v nosní dutině. Dutiny obklopují nosní dutinu a spojují se s ní prostřednictvím malých otvorů. Proto se rýma a zánět dutin objevují společně, což vede k zánětu vedlejších nosních dutin.

Zánět vedlejších nosních dutin se považuje za chronický, pokud trvá déle než 12 týdnů, aniž by v této době zcela ustoupily příznaky.

Ve 2 % případů může být zánět vedlejších nosních dutin spojen s výskytem nosních polypů: tyto změny známe jako nosní polypózu.

Jaké jsou příznaky? (1)

Pro chronický zánět vedlejších nosních dutin (ZVND) je typický jeden nebo více následujících příznaků:

  • nosní neprůchodnost,
  • rýma,
  • bolest dutin (může vystřelovat do očí nebo zubů),
  • bolest hlavy, zápach z úst,
  • bolest v uších,
  • opakující se kýchání.

Tyto příznaky mohou doprovázet jiné klinické příznaky, jako jsou bolest v krku, horečka, závratě, poruchy spánku a ztráta čichu.

Chronický zánět vedlejších nosních dutin u dětí má podobný průběh z hlediska doby trvání a příznaků s tím rozdílem, že u nich se často vyskytuje kašel a nedochází ke ztrátě čichu.

Vizuální analogová škála bolesti od 0 do 10 zařazuje ZVND jako mírný (0–3), střední (> 3–7) nebo těžký (> 7–10). Obecně platí, že podle oficiálních doporučení výsledek ≥ 5 poukazuje na snížený životní komfort s ohledem na chronické příznaky zánětu vedlejších nosních dutin.

Jaké mohou být komplikace? (1)

Chronický zánět vedlejších nosních dutin má negativní vliv na životní komfort. Zejména v oblasti společenského života trpí pacienti stejně jako v případě jiných chronických onemocnění (srdeční nedostatečnost, astma, bolesti atd.).

Komplikace v případě ZVND se objevují zřídka a zahrnují hlavně tvorbu polypů a cyst (nezhoubných nádorů) a zřídka erozi nebo infekci nosní kosti.

Jak je diagnostikováno toto onemocnění? (1)

Chronický zánět vedlejších nosních dutin je diagnostikován na základě série dotazů zadávaných lékařem, aby se identifikovaly výše uvedené charakteristické chronické příznaky. Někdy pomůže endoskopické vyšetření nosní dutiny a tomografie dutin. Také lze odebrat vzorky pro cytologické a bakteriologické vyšetření. Ve zvláštních případech může lékař nařídit řadu speciálních diagnostických testů.

Jaké mohou být příčiny? (1)

Na vznik chronického zánětu vedlejších nosních dutin má vliv několik faktorů:

  • příliš malé pohyby řasinek v nosní sliznici;
  • nadměrná tvorba hlenu buňkami sliznice;
  • alergie nebo astma;
  • přecitlivělost na aspirin;
  • oslabená imunita nebo snížená funkce štítné žlázy;
  • genetické poruchy;
  • těhotenství;
  • kouření;
  • některé infekce.

Koho se to týká? (1,4)

Na základě šetření, které bylo provedeno ve 12 evropských zemích, byl průměrný výskyt chronického zánětu vedlejších nosních dutin 10,9 % v roce 2011, (mezi 6,9 % a 27,1 % v závislosti na zkoumané populaci).

Ve všech zemích je výskyt onemocnění spojován s kouřením.

Četnost výskytu ZVND u dětí se obtížně určuje.

Jaké jsou dostupné metody léčby? (1)

Existuje mnoho léčebných metod chronického zánětu vedlejších nosních dutin:

  • Glukokortikoidy: jejich silný lokální protizánětlivý účinek zmírňuje většinu příznaků spojených s nosem, ale i s očima, pokud se takové vyskytují. Glukokortikoidy takto zlepšují životní komfort. Podávají se intranazálně, je však známo, že jejich účinnost na sliznice dutin záleží na přístroji používaném pro aplikaci (nebulizátory a spreje nemají velký účinek), na dynamice aplikace (aplikace s malým objemem a nízkým tlakem jsou méně účinné) a na chirurgii dutin (jsou daleko účinnější po operaci dutin).
    Vedlejšími účinky jsou krvácení z nosu, suchá nosní sliznice, podráždění nebo pálení.
  • Antibiotika: z různých druhů testovaných antibiotik jsou pro léčbu ZVND doporučovány makrolidy. Optimální účinnost se získává systémovým podáváním v nízké dávce po dobu 4 týdnů. Hlavním rizikem dlouhodobé léčby antibiotiky je vznik rezistentních kmenů bakterií. Důležité je také to, aby se předešlo riziku lékové interakce některých antibiotik s jinými metodami léčby (léky proti epilepsii a depresi…).
  • Výplach nosu solným roztokem: u dospělých osob je doporučován vydatný výplach nosu izotonickým roztokem soli, jako např. přípravkem RESPIMER NetiFlow.                                 Vydatný výplach nosu preparátem RESPIMER NetiFlow:
  • Operace nosních dutin: v některých případech může být navržena chirurgická léčba (viz příslušný informační materiál).

Literatura:
(1) Fokkens WJ, et al. European Position Paper on Rhinosinusitis and Nasal Polyps 2012. Rhinol Suppl. 2012;(23): 1-298.
(2) Larousse Médical. Ed. Larousse. 2006
(3) Klossek JM, et al. Prevalence of nasal polyposis in France: A crosssectional, case-control study. Allergy. 2005;60(2):233-7.
(4) Hastan D, et al; Chronic rhinosinusitis in Europe-an underestimated disease. A GA(2)LEN study. Allergy. 2011 Sep;66(9):1216-23.